Naše zraněné dětské části můžeme objevovat v mnoha souvislostech a odstínech.

Třeba i v naší snaze hledat si k sobě přátele a partnery, kterým můžeme důvěřovat. Zdálo by se, že to je přece přirozené chtít mít mezi svými blízkými ty, kterým můžete věřit. Tomu, že vás nezradí, že vás nebudou zraňovat a že na jejich dobrý úsudek se budete moci spolehnout.

Ovšem zkušenost vás pravděpodobně provede situacemi, kdy se svými nejbližšími budete cítit zrazeni nebo kdy budete vyděšeni z toho, jak to, že ti, o kterých jste si mysleli, že všemu rozumí, jsou taky JENOM LIDÉ a někdy mohou jednat stejně zaslepeně jako kdokoliv jiný. Dokonce jim to tak může vyhovovat a nemusí stát o to, že je z jejich zaslepenosti vyvedete. 

Můžete pak mít pocit, že si tedy musíte najít lepší přátele nebo lepšího partnera, který bude vnímavější, moudřejší nebo ochotný vám víc naslouchat, aby viděl pravdu, kterou vidíte vy, ale dost možná jen zopakujete stejnou zkušenost s jinými herci.

Pak může nastat moment, kdy si uvědomíte (třeba i se zděšením), že VĚŘIT SE NEDÁ NIKOMU, že vás může zklamat úplně každý, i když jste si mysleli, že je to ten nejúžasnější člověk, na kterého jste mohli narazit.

Hned potom (a tento čas může být různě dlouhý) si ale můžete uvědomit, že JE TO V POŘÁDKU A VY NEMÁTE HLEDAT NĚKOHO, KOMU MŮŽETE BEZMEZNĚ VĚŘIT. Že je to jen to zraněné dítě v nás, které se mnoho let snažilo najít dokonalou mateřskou osobu, v jejíž náruči může spočinout a být konečně v bezpečí. 

Ano, jako děti, jsme tento pocit bezpečí velmi potřebovaly. Byla to naše přirozená a oprávněná potřeba. Teď v dospělosti ale nic takového jako dokonalého partnera nebo dokonalé přátele hledat nemusíme. Můžeme pochopit, že VĚŘIT POTŘEBUJEME SOBĚ.

My jsme ti, na které se potřebujeme spolehnout. My jste ti, které potřebujeme nezradit. Dokonce i tehdy, když by k tomu došlo, se nemusíme zatracovat. Jen se k sobě potřebujeme zase s laskavostí vrátit.

U sebe můžeme odhalovat, kdy jsme se mýlili, a kdy potřebujeme otevřít oči a pochopit něco nového. Svoje blízké můžeme milovat a nechávat jim jejich cestu, ať si mohou po svém, ve vlastním tempu chápat své životní lekce. My přece potřebujeme totéž. Žádný tlak zvenku to nemůže urychlit. Podpořit nás může přijetí a pocit svobody, že můžeme dělat své vlastní chyby.

Které esence nám v této lekci mohou pomoci?

• Fialka pro propojení se s lidmi v lásce a jednotě.
• Řebříček pro získání zdravého nadhledu a pochopení pro situace, kterými procházíme.
• Lípa pro dostatek lásky k sobě a pochopení pro sebe sama.
• Modřín, abychom si dovolili jít vlastní cestou nezávisle na tom, jak to dělají druzí. 

P.S. Tímto článkem nechci říct, že máte být s lidmi, se kterými vám není dobře. Jen nemusíte zavrhovat ty, kteří neobstáli v soutěži na vaše dokonalé blízké :-)

Autorka: Bára Zumotová http://www.zumotova.cz

Průvodkyně na cestě k sobě, autorka Slunečních esencí a lektorka kurzů pro ženy. Podporuje ženy i muže v tom, aby se mohli mít rádi, uměli se ocenit, být samostatní a šťastní. Pak mohou tvořit harmonické, šťastné vztahy. Cestou k tomu je pravda a uvědomění si toho, kdo jsem a co jsem prožil/a.

Skvělou podporou na této cestě nám mohou být Sluneční esence.